Pozorovatelna Luftschutz - Splitterschutzzelle (Břeclav)

V areálu bývalého cukrovaru v Břeclavi je ještě dnes k vidění tzv. "Einmannbunker" - Pozorovatelna Luftschutz - Splitterschutzzelle. Celkem se zde nacházely tři tyto pozorovatelny, ale zbývající dvě jsou už srovnány se zemí. Objekt je masivní celobetonové konstrukce o čtyřech průzorech, které jsou však již zaslepeny cihlovou zazdívkou. Bunkr byl zřejmě betonován přímo na místě. (fotogalerie je na konci tohoto článku...)

Německé pozorovací objekty zvané "Einmannbunker"

Pozorovací zvony německé výroby, svého času oficiálně nazývané Luftschutz - Splitterschutzzelle, lze bez obav označit za jednu z nejčetnějších novodobých fortifikací, a nejen na území Česka. To ostatně souvisí s obdobím vzniku, jež se datuje do dob II. světové války (přesně mezi léta 1939-45), kdy nad Evropou panovala Hitlerova Třetí říše, ale hlavními faktory jsou především jednoduchost a časová nenáročnost této malé prefabrikované pevnůstky. A tak se s více méně podobnými objekty různých výrobců máme šanci setkat i po šedesáti letech v tuzemsku, Německu, Polsku, Albánii, na Slovensku a zajisté i v jiných zemích (obdobné stavby byly vyvinuty a využívány například také v Anglii). Této konstrukci nelze upřít jeden primát - zřejmě se jedná o vůbec první masově využitou prefabrikovanou pevnostní stavbu. Již jen jeden z vyřčených faktů mnohými opomíjenou problematiku takzvaného einmannbunkeru staví ve zcela jiné světlo a naplňuje čas strávený nad následujícími řádky. 

Jmenovat rozmanité konstrukční odchylky, jestliže se objekty liší téměř na každém dalším stanovišti, by bylo sisyfovskou prací. Nejvýmluvnější jsou v tomto směru fotografie a v případě zajímavosti i přiložené popisky. Hlavním materiálem jsou 15-20 centimetrů silné prefabrikované dílce základové desky, vlastního válcového těla (o vnějším průměru cca 145 cm), dvou dvířek a stříšky. Všechny prefabrikáty jsou z hutněného betonu, dvojitě armované dráty o tloušťce 5 mm, a sice zvnějšku svařovanou ocelovou síťovinou s okem 20x20 cm a zevnitř síťovinou s okem 5x5 cm. Základová deska a stříška jsou navíc protkány armováním z drátů 8 a 15 mm. Veškeré armování je ještě před betonáží vzájemně svařováno. Celková výška přes základ činí dle typu vrchlíku kolem 220 cm. V začátcích byly budovány také celokovové pozorovatelny, od těch však bylo z bezpečnostních důvodů zanedlouho upuštěno. V obvodu pláště jsou ve výšce 165 (169) cm většinou čtyři, 2 mm úzké obdélníkové průzory, dohromady poskytující téměř kruhový rozhled. Výrobcem objektů dodávaných na území protektorátu byla drážďanská firma Dyckerhoff und Widmann K.G., Betonwerke Cossebaude, zkráceně Dywidag. V říši dále působila ještě druhá betonárna zaměřená na produkci einmannbunkerů, Betonwerk Westermann & Co. z Broistedt bei Lengede, s jejími charakteristickými objekty se zašpičatělým vrchlíkem se však můžeme setkat jen na území Německa.

V počátcích výstavby byly pozorovatelny hojně maskovány základním a krycím nátěrem, dle charakteru okolí v odstínech šedé až po světle zelenou. Od kamufláží se postupně ke konci války upouštělo. Výrobní cena jednoho objektu se dle modifikace pohybovala v rozmezí 430,- až 525,- tehdejších říškých marek.

Hlavní funkcí Luftschutz - Splitterschutzzelle bylo samozřejmě pozorování účinků bombardování a případných nevybuchlých pum. Všeobecně vžité označení einmannbunker je však přinejmenším zavádějící, jelikož pozorovací zvon mohly dle provedení užít až čtyři osoby jako nouzový úkryt, často v einmannbunkeru zůstávala požární hlídka či drážní zaměstnanci na stráži. Ostrahu náletem vyklizených podniků v pozorovatelnách prováděla takzvaná Werkschutz (ozbrojená závodní stráž), organizace zřízená roku 1941 pro ochranu průmyslových podniků významných pro válečné hospodářství před krádežemi, sabotážemi a útoky partizánů. Podstatnou složkou činnosti Werkschutz, především v podnicích zaměstnávajících totálně nasazené cizince a válečné zajatce, byla ochrana před případnou špionáží, nekompromisní střežení pracovní morálky a též stíhání uprchlých pracovníků. Organizačně tato služba spadala pod policejní ředitelství, jemuž též předávala případy k dořešení. Jinde byly objekty umisťovány u mostů, železničních tratí anebo elektráren.

Idlouho po válce L-S sloužily v mnohých průmyslových závodech československé Civilní obraně. Spousta objektů našla mírové uplatnění jakožto úkryty při trhacích pracích v lomech, kde je možné mnohé z nich nalézt dodnes. 

 Zdroj: www.fortifikace.net