Libor Zapletal

 * 14.11.1920 Velké Bílovice – † 27.9.1944 Mauthausen

Válka a odboj 1938–1945; oběti okupace; zahraniční odboj; člen paraskupiny Bivouac

Národnost:

ČSR 

Zajímavé okolnosti:

 „Chci se stát člověkem, který koná svoji povinnost, chová se slušně /.../ a hlavně člověkem, který jde svou vlastní cestou. Člověkem, který o sobě vůbec nemluví, ale když přijde k věci, ukáže, co dovede.“ Slova z deníku patnáctiletého studenta Libora Zapletala.

Příčina úmrtí:

popraven dehonestujícím způsobem (oběšením)

 Bydliště:

Velké Bílovice (rodiště),
Podivín (od roku 1924)

Vzdělání:

gymnázium v Břeclavi, po Mnichovu dokončil v Hodoníně (maturita 1939),
v říjnu 1939 se zapsal na techniku v Brně, ale studium už nezačal pro zavření českých vysokých škol

Zaměstnání:

Hlavní pošta v Brně

Vyznamenání:

Významenán za chrabrost v roce 1941

Životopis:

Jako student vynikal v gymnastice, ale také v matematice. Po zavření českých vysokých škol začal pracovat na hlavní poště v Brně spolu s kamarádem a spolužákem z gymnázia Františkem Pavelkou. Společně se rozhodli odejít z protektorátu a vstoupit do zahraniční armády. Poslední den března 1940 se rozloučil s rodiči (matka s tím byla smířená, ale otec si vyloženě přál, aby syn odešel bojovat) a spolu s dalšími šesti mladými muži přes Slovensko, Maďarsko přešli do Jugoslávie. Z Bělehradu odjeli přes Soluň a Cařihrad do Bejrútu. Odtud francouzskou nákladní lodí do Marseille a odtud přišli do Agde. Od poloviny června 1940 se jako vojín 6. čety Smíšeného předzvědného oddílu účastnil ústupových bojů na francouzsko-německé frontě. Po kapitulaci Francie se mu podařilo na egyptské lodi dostat do Liverpoolu, kam dorazili 15.7.1940. Ve Velké Británii se stal příslušníkem 1. smíšené brigády. Prodělal vojenský výcvik, absolvoval školu pro záložní důstojníky a získal hodnost svobodníka aspiranta. Na konci roku 1940 se přihlásil do výcviku pro boj v týlu nepřítele. Velitel výcviku jej vysoce hodnotil pro inteligenci, energičnost, prokázané vůdčí schopnosti, jazykové znalosti. Na konci roku 1941 zařazen do paraskupiny Bivouac spolu s Jindřichem Čoupkem a Františkem Pospíšilem (velitel skupiny). Jejich úkolem bylo ve spolupráci s domácími odbojáři provedení destrukce železničního mostu v Přerově a sabotáž v brněnské výtopně. Vysazeni v noci z 28. na 29. dubna 1942 u obce Požáry u Křivoklátu (původní plán vysazení na Moravě nebylo možno dodržet, protože let do protektorátu a zpět trval devět hodin a letadlo se muselo ještě za tmy vrátit). Ukryli padáky a vydali se první kontaktní adresu do Slaného k majiteli sodovkárny Josefu Svobodovi. Zde přenocovali a vlakem odjeli do Přerova. Na kontaktní adrese však již vlakvedoucí Karel Smělík nemohl být nalezen, protože byl zatčen gestapem před třemi měsíci. V této situaci odjeli do Brna, kde u Ludvíka Čoupka našli dočasný úkryt. Selhal však i třetí kontakt na železničního úředníka na hlavním nádraží v Brně. Dne 1.5.1942 odjeli Zapletal s Pospíšilem do Zlína hledat Zapletalova bratra Lumíra, který měl pracoval v Baťových závodech. Neměli štěstí, vrátný jej neznal. František Pospíšil si vzpomněl na spolužáka v Malenovicích Jana Chvátala. Sem přijeli 2.5., Pospíšil jej požádal o pomoc, ale Chvátal odmítl. Co horšího, když oba parašutisté odcházeli, zpovzdálí je na kole sledoval. Ve Zlíně přivolal dva české protektorátní policisty, aby oba muže zatkli. Zapletal předstíral hledání legitimace, sahal po pistoli, ale policista mu ji v potyčce vytrhl a přemohl ho. Pospíšilovi se podařilo v nastálém zmatku zmizet (dopaden až v srpnu 1943 s pomocí konfidenta Karla Čurdy. Chvátal dostal od gestapa odměnu 10 000 korun, po válce odsouzen Mimořádným lidovým soudem k smrti a v září 1945 ve Zlíně popraven).

Libor Zapletal převezen do Brna a podroben tvrdým výslechům. Po válce se tradovalo, na základě výpovědi kriminálního asistenta brněnského gestapa Rudolfa Königa, že klíčovou informaci o úkrytu Jindřicha Čoupka nedobrovolně poskytl právě Libor Zapletal. Na základě nových dokumentů bylo zjištěno, že gestapo o přítomnosti všech tří parašutistů vědělo již od jejich příjezdu do Přerova. Gestapo se soustředilo na Libora Zapletala, který naoko přijal nabídku ke spolupráci. Byl po šesti dnech propuštěn a měl odjet k rodičům do Podivína. Gestapák König mu pohrozil, že v případě, že je obelstí, bude postižena rodina. Dne 8. května 1942 se v noci objevil v Podivíně. Vysvětlil situaci, otec prohlásil, že i za cenu likvidace rodiny skutečná spolupráce nepřipadá v úvahu. Gestapo pak poslalo Libora Zapletala vyzvídat do rodin parašutistů Jana Zemka a Jana Bublíka, ale Zapletal neplnil svůj úkol podle představ gestapa. Zapletalovi pomohl strýc Karel Žamberský, který mu zařídil úkryt v Prusinovicích u Holešova v domě manželů Sklenářových. Od 13. května až do vyhlášení druhého práva se zde ukrýval. Seznámil se i s bratranci Pánkovými z Rusavy, kteří se již několik měsíců ukrývali v lesním bunkru v Hostýnských vrších. Společně se rozhodli dostat přes neutrální Švýcarsko do Anglie (Zapletal měl falešnou legitimaci na jméno Josef Pavelič). Trojice však byla chycena 6.8.1942 těsně před cílem, poblíž hranice se Švýcarskem u obce Ehrzingen. Byli deportováni do protektorátu, Zapletalovi se dlouho dařilo tajit pravou totožnost. Až v únoru 1943 jej identifikoval jeden z gestapáků. Následovaly další tvrdé výslechy v brněnských Kounicových kolejích. V srpnu 1943 převezen do Mauthausenu, zde se zřejmě dověděl, že oba jeho rodičejiž nežijí. Na příkaz brněnského gestapa byl v září 1944 v táboře oběšen. 

Zdroj: Muzeum města Brna