Helmut Lipfert
Hauptmann Helmut Lipfert
9.dubna 1945 v 17:20 sestřelil se svým "Messerschmittem Bf 109 G" nad "Jochama" ruský letoun La7. Byl to jeho 684. bojový let a 201. sestřelené letadlo.
Helmut Lipfert se narodil 6. Srpna 1911 v Lippelsdorfu. Svou vojenskou karieru začal u 1. pancéřové divize Wermachtu. Rozhodl se však stát stíhačem. Výcvik prodělal v roce 1942, jako nejstarší pilot ve své třídě a na frontu se dostal v prosinci téhož roku. Byl přidělen k JG 52, s níž se účastnil leteckých bojů v oblasti Kubáně a Krymu. Svého prvního sestřelu dosáhl 30. 1. 1943, na své osmnácté bojové misi. Jeho obětí se stal LaGG-5.Do konce roku měl již na svém kontě 80 sestřelů a své první stovky dosáhl v dubnu 1944. Po ztrátě Krymu se mu podařilo za dramatických okolností dostat do Rumunska, kde pokračoval ve své úspěšné bojové kariéře, a kde se také mimo jiné setkal i se spojeneckými bombardovacími svazy. Jeho oběťmi se 11. 6. 1944 stala B-17, ke které přidal 24. 6. ještě jednoho Liberatora. Po ztrátě Rumunska se jeho eskadra přesunula do Maďarska, kde i přes problémy, které Luftwaffe v té době měla, stále bojoval a sestřeloval. 15. Února 1945 se Lipfert stal velitelem skupiny I./JG 53. Svých posledních vítězství dosáhl v době, kdy byla jeho skupina převelena do Brna a oficiálně rozpuštěna, ale létalo se dál. Pokud bylo palivo a nějaké letuschopné stroje. Poslední obětí se stal Jak-9 a bylo to 16.dubna 1945. Od začátku své letecké kariery do posledních dnů létal se strojem Bf 109. Po skončení války se Lipfert vzdal Britům a měl štěstí, že nebyl předán Rusům ,jako jiní stíhači operující na východní frontě. Po skončení války se již k letectvu nevrátil a pracoval jako učitel. Zemřel 10. 8. 1990. Za svou bojovou karieru získal celkem 203 sestřelů (z nichž 36 bylo Šturmoviků) a stal se tak 15. nejúspěšnějším stíhačem Luftwaffe. Byl oceněn Rytířským křížem, ke kterému přibyly 17. 4. 1945 i dubové ratolesti.
O své letecké kariéře vydal spolu s Wernerem Girbigem knihu s jednoduchým názvem - Válečný denník Helmuta Lipferta. Kniha je mozaikou jeho leteckých příhod a jako celek je velmi čtivá a zajímavá. Čtenář si z ní může udělat celkem jasnou představu o tom, jak vypadal život tehdejšího německého stíhače, počínaje barvitým líčením vzdušných soubojů, přes veselé pitky v zázemí až po zoufalství nad ztrátou kamarádů. Jeho letecká kariéra byla krom sestřelů vyplněna i množstvím nehod a dramatických situací, ze kterých ovšem vždy vyvázl bez vážnějšího zranění a s velkou dávkou štěstí. Hned při jeho letu na frontu ho málem sundal „spřátelený“ rumunský flak, při jednom z prvních bojových letů kvůli technické závadě málem uhořel, tak, tak nouzově přistál na své straně fronty, pár metrů od nepřátelských linií. Jindy se mu zase podařilo při nouzáku skončit v obytném stavení, i to však přežil, když ho náraz vymrštil ven. Tohle číslo si pak ještě jednou zopakoval, když se svým strojem narazil do zaparkované Bf 110. Zajímavý byl i jeho pokus o nouzové přistání na korunách stromů, který si však v poslední chvíli rozmyslel a dosedl raději na blízkou mýtinu. Když ho pak letěl vyzvednout kurýrní Storch, přistání na tom samém místě nezvládl a havaroval také . Po té raději Lipfert na rychlý přesun domů rezignoval a nechal se domů odvézt autem. O tom, v jak překotném tempu museli Němci ustupovat svědčí zase to, když popisuje, jak několikrát startoval z letiště, na které už dopadaly granáty ruských tanků. Samostatnou kapitolou je pak již zmiňovaný útěk z Krymu do Rumunska. Lipfertův stroj se pro tento účel již nepodařilo opravit, a tak musel strávit nebezpečný let přes moře, doslova nasoukán v trupu stodevítky, kterou pilotoval nějaký nováček. Ten měl ale o dost větší postavu, než on sám, a proto si své role nemohli vyměnit. Lipfert absolvoval celý let v podstatě v leže s hlavou na rameni onoho pilota, kterému tak dosti komplikoval výhled a vůbec veškerý pohyb, v už tak dost těsné kabině stodevítky. Od těchto dramatických zážitků se potřebovali piloti odreagovat a to nejlépe tak, že si obstarali nutnou dávku alkoholu. Ještě v Rusku se jeho skupině podařilo zrekvírovat na 700 lahví sektu, když došel, pokoušeli se dle rad jednoho Rusa pálit i samohonku, ale po problémech se zrakem, které se u některých pilotů vyskytly, od toho raději upustili. Jindy si zase piloti nechali ze zázemí přivést na pumovém závěsníku stodevítky velký sud piva. Při přistání byl náklad jen pár centimetrů nad zemí a všichni na letišti doslova trnuli hrůzou, zdali se přistávací manévr podaří a cenný náklad vyvázne bez úhony. Vše ale nakonec skončilo šťastně. I když to bylo zakázané, Lipfert přiznává, že pod vlivem i létali a užívali si při tom pocitů nezranitelnosti a euforie. Jejich střelecké schopnosti však v tomto stavu silně upadaly. I jeden takový let se Lipfertovi málem stal osudným.
O Lipfertově střeleckém umění snad nejlépe vypovídá jeho celkové skóre. Ovšem, až neskutečně často se mu stávalo, že v nejdůležitější okamžik jeho zbraně vysadily. Pronásledovalo ho to, jako prokletí. Mnohokrát šel do souboje pouze s jediným funkčním kulometem, ale i tak dokázal být úspěšný.
Zdroj: www.palba.cz