Žižkov za protektorátu
Protektorát Čechy a Morava
15. března 1939 byl ze zbytku naší republiky zřízen Protektorát Čechy a Morava. Tímto jsme se stali nedílnou součástí III. říše.
Vlajka a znak Protektorátu Čechy a Morava:
Němci okamžitě nařídili vyvěšování německých praporů s hákovým křížem na všech veřejných budovách, zavedli německo-české nápisy, nařídili jízdu vpravo a mnoho dalších…
Vše co připomínalo Československou republiku muselo být odstraněno. Proto byl u nás, v Moravském Žižkově tajně odstraněn pomník T. G. Masaryka, aby nedošlo k jeho zneuctění. Údajně byl uschován v obecní studni nedaleko parku. Musel být taky odstraněn nápis z obecního parku „Jubilejní sad“.
Všichni státní úředníci museli, jako úřední jazyk, používat němčinu. Rovněž tak tomu bylo i na naší škole. Probíhal zde i kurs německého jazyka pro občany Žižkova.
Všechny politické strany byly zrušeny. Zůstala pouze jedna. Národní souručenství. Koncem dubna 1939 začal nábor do Národního souručenství. Druhá vlna pak byla v roce 1941. Strana získala v Žižkově velký počet nových členů, ale její fungování samotné, bylo spíše jen na papíře.
Za okupace stál v čele obecního zastupitelstva v Moravském Žižkově František Valášek, kterého vystřídal v roce 1944 František Hromek, protože německá okresní správa nebyla spokojena s vedením obce a nařídila Valáškovo odvolání. Podobných zásahů bylo více. Ve státní službě museli být propuštěni všichni legionáři. Vedení obce muselo provádět na příkaz protektorátní správy řadu nepopulárních opatření, a tak velmi záleželo na starostovi, aby požadovaná nařízení byla plněna a přitom občané zbytečně netrpěli.
V září 1939 došlo k zavedení přídělového hospodářství. Postupně byly vydávány potravinové lístky na maso, mléko, tuky, kávu, vejce, mouku, chleba… Byly také zavedeny poukázky na některé spotřební zboží, jako mýdlo, šatstvo, obuv, uhlí, dříví a tabák. Lístky se vydávaly v každém zásobovacím období v jiné barvě, takže nebylo možné nevybrané zboží převádět na další období. Přídělové hospodářství tak vytvářelo živnou půdu pro spekulaci a černý obchod.
Od roku 1939 byly přetiskovány peníze na protektorátní koruny a od září 1939 byly v oběhu nové dvojjazyčné peníze. S českým a německým textem. Do oběhu se dostaly i říšské marky, které měly výhodný kurs. Jedna říšská marka se směňovala za 10 korun. To umožňovalo německým okupantům překotně skupovat potraviny a spotřební zboží.
Veškeré hospodářství bylo přizpůsobeno k válečným potřebám německé říše. Nacisté se snažili vyždímat z českých zemí, co se dalo. Povinné dodávky od rolníků byly vymáhány stále drastičtěji. Byla nařízena setba olejnatých rostlin (řepky a máku). Předepisovaly se i povinné dodávky masa a obilí. Veškerý prodej zemědělských produktů se musel provádět prostřednictvím hospodářského družstva. K těmto povinným dodávkám byli přinuceni i žižkovští vinaři. Každý, kdo vlastnil více jak 5 arů vinic, musel odvádět hrozny nebo víno. Odváděné množství bylo stanoveno sazbou: 120kg hroznů nebo 75 litrů vína z měřice vinohradu. Na obci občas docházelo k prohlídkám hospodářských stavení za účelem zjištění, zda rolníci nezatajují obilí a další zemědělské produkty. K jedné takové překvapivé akci došlo v Moravském Žižkově 17. března 1943. Časně ráno přijelo do obce několik nákladních aut s vojáky, kteří obsadili celou vesnici. Nikdo nesměl vycházet z domu, jen rolníci byli nahnáni do sálu k Fuksům a v jejich domech a stodolách prováděli vojáci prohlídky. Nic však zatajovaného neobjevili, a tak zůstala obec uchráněna od následné perzekuce. Žižkovští rolníci, podobně jako v jiných dědinách, se ale povinným dodávka snažili vyhnout. Poráželi načerno prasata a hovězí dobytek, i když jim za tento přestupek hrozil přísný trest, včetně trestu smrti. Podobné tresty se udělovaly také za tajné poslouchání zahraničního rozhlasu nebo za poskytnutý nocleh neznámé osobě.
Od roku 1939 ustalo i společenské dění v Žižkově. Všechny spolky byly rozpuštěny a jejich majetek byl zabaven. V omezené míře fungovali jen hasiči. Školní učebnice byly cenzurovány a z obecní knihovny musela být odstraněna literatura připomínající českou minulost a demokratické tradice. Bylo zastaveno vedení obecní kroniky. Veškeré slavnosti byly zakázány s výjimkou nařízených oslav, a byl vydán i zákaz tanečních zábav. Místo nich se nacvičovala jen ochotnická a divadelní představení.
Němci se také zaměřovali na plnění plánu hromadného vyhubení židů. To se týkalo i několika zdejších Židů. O jejich osudech se dočtete v sekci HOLOCAUST.
Nacisté od počátku okupace nastolili v protektorátu režim teroru a násilí, opřený zejména o einsatzkommanda gestapa. Jejich zásahu se nevyhnul ani Moravský Žižkov. 29. října 1940 byl gestapem zatčen řídící učitel Valdemar Straka, který za pomocí Martina Peterky, Stanislava Riedla a bílovického mlynáře Vaculíka ve sklepě Jana Příborského ukryl ruční granáty a pušky. Po zatčení byl Valdemar Straka převezen do úřadovny hodonínského gestapa a asi po čtyřech dnech odtransportován do Sušilových kolejí v Brně, kde byl vystaven nelidskému mučení. Po týdenním výslechu došlo k jeho převezení zpět do Žižkova, kde následovala domovní prohlídka v jeho bytě a i v dalších žižkovských domech. Uschované pušky a granáty byly objeveny. A tak k Valdemaru Strakovi přibyli další zatčení občané ze Žižkova. Mezi nimi byl i učitel Fučík. Všichni byli odvezeni do Wohlau a následně do Breslau, kde byli postaveni před „lidový soud“. Rozsudek byl nelítostný: Straka, Riedl a Vaculík byli odsouzeni k trestu smrti a v dubnu 1943 popraveni. Martin Peterka byl odsouzen na 24 měsíců vezení, Jan Příborský na 15 měsíců, František Fučík na 12 měsíců a Pavel Michalica na 6 měsíců. Tento krutý zásah gestapa hluboce zasáhl do života žižkovských občanů a vyvolal v nich atmosféru strachu a nejistoty z příštích možných událostí.
Po zatčení Valdemara Straky byl vedením školy pověřen učitel Jan Chlebec, kterého nahradil v roce 1941 Bohuslav Bezpalec z Prušánek. Učitel František Fučík byl po propuštění z německého vězení suspendován a nastoupil funkci tajemníka na žižkovském obecním úřadu. V roce 1942 opouští žižkovskou školu i Jan Chlebec.
Škola T. G. Masaryka se přejmenovala na Volksschule in Zischkov a mělo zhruba 170 žáků.
Cílem německé politiky ve školství byla silná germanizace. Od počátku protektorátu se vyučovalo podle nových osnov. Od první třídy byl povinný německý jazyk. Pro nejmenší žáky se vyučoval 4 hodiny týdně a od třetí třídy 7 hodin týdně. Omezila se výuka literatury, dějepisu a občanské výchovy. Všichni učitelé se museli podrobit zkoušce z němčiny. Pokud ji složili neúspěšně, byl jim snížen plat o 20%. Na naší škole bylo také nařízeno vzdávat úctu při vztyčování říšské vlajky a při hraní německé hymny. Dosavadní státní svátky se nesměly připomínat. Nově se oslavovalo zřízení protektorátu, narozeniny Adolfa Hitlera a další. Učitelé i žactvo se těchto akcí zúčastňovalo, ale s vnitřním odporem. Současně na školu přicházely výstrahy před neuváženými demonstrativními počiny k prvnímu výročí protektorátu.
Po učitelích se rovněž vyžadovalo, aby se zapojili se žáky do sběru papíru, kovů, textilu a léčivých rostlin. Za nesplnění pracovních úkolů hrozil učitelům trest v podobě přeložení nebo pracovního nasazení.
V roce 1943 byla vyhlášena TOTÁLNÍ VÁLKA. Mělo to za následek, že se zvyšovala pracovní doba na 10 až 12 hodin. Obyvatelstvo, převážně mládež, byli povoláni na práci, ve válečných továrnách v Německu. Každý občan protektorátu musel mít pracovní knížku, v níž musel mít zaznamenán pracovní poměr. Podstatně se snižovaly dávky potravin. To bylo zhruba o třetinu až polovinu méně než v roce 1939 a o čtvrtinu pod nejnutnější kalorickou spotřebu.
Nedostatek potravin nutil zejména městské obyvatelstvo, aby si obstarávalo živobytí na vesnicích. I do Moravského Žižkova se jezdilo až z Brna pro potraviny. Mnozí sedláci tak vycítili příležitost, jak rychle zbohatnout. Rozvíjel se zde černý obchod a šmelina. Ceny se šplhaly do velkých výšek. Máslo, které stálo 60kč, se na černém trhu prodávalo za 800kč za kg. 1 kg sádla se z úřední ceny 17kč vyšplhal na 500kč a metrák brambor z 57kč na 300kč. Kromě peněz se také platilo šatstvem a drahými předměty.
Začátkem čtyřicátých let zahájili němci na katastru obce geologický průzkum, ve snaze objevit ložiska ropy. Brzy se jim to podařilo a do konce války tak vyrostlo kolem Žižkova několik vrtů.
Obyvatelé Žižkova se museli během let 1943 – 1945 zapojovat do různých akcí na pomoc německé říši. Pro vojáky Wehrmachtu bylo přikázáno provádět sbírky zimního ošacení tzv. Winterhilfe.
V roce 1943 se přikročilo k e katastrální úpravě jižních hranic mezi Moravským Žižkovem a sousední obcí Hrušky. Hranice Žižkova totiž zabíhala až na okraj Hrušek, takže zhruba 20 domků u nádraží náleželo do Moravského Žižkova. Touto úpravou bylo 224 hektarů půdy předáno za úhradu 429 tisíc korun do majetku obce Hrušky.
Během roku 1944 se území protektorátu dostávalo do operačního prostoru působení spojeneckého letectva. Žižkovští občané měli možnost sledovat stále častěji na obloze spojenecké bombardéry letící z italských základen. Dopoledne 20. listopadu 1944 byl vystřídán hukot spojeneckých letounů zvukem ohlušujících detonací, které byly způsobeny rozsáhlým bombardováním Břeclavi a Hodonína. To vše potvrzovalo zprávy o blížící se frontě a konci války.
Začátkem roku 1945 bylo již zřejmé, že se území jižní Moravy stane v nejbližších měsících místem bojů Rudé armády a ustupujícími německými vojsky. V březnu 1945 obdržel žižkovský starosta František Hromek nařízení z okresního úřadu v Hodoníně, že obec musí každý den dodat 15 mužů na budování protileteckých krytů a obrany. Události však dostaly rychlý spád. Fronta se koncem téhož měsíce přiblížila na 15 až 20 km k obci. Každou noc již bylo zřetelněji slyšet dunění děl a na podobné práce už nezbývalo času. A to se už dostáváme do dubna 1945. Podrobný průběh fronty se dočtete v dalším článku Duben 1945.